Odcházející nedělní ráno
Tak jsem v neděli ráno vstal
bez šance udržet mou hlavu bez bolesti
a pivo které jsem měl k snídani nebylo špatné
tak jsem si dal ještě jedno jako desert.
Pak jsem se protápal svou skříní pro oblečení
a našel své nejčistší špinavé triko.
Pak jsem se oholil a učesal si vlasy
a klopýtal dolů ze schodů abych se setkal s dnem.
Minulou noc jsem si vyudil mozek
cigaretami a písněmi které jsem si vybíral.
Ale zapálil jsem si svou první a sledoval dítě
jak kope do plechovky.
Pak jsem přešel osamělou ulici
a zachytil vůni nedělního grilovaného kuřete
a to mě stáhlo zpátky k něčemu
co jsem po cestě někde nějak ztratil.
Na ranním nedělním chodníku
bych si Bože přál být ukamenován
protože na neděli je něco
co mě nutí cítit se sám.
A není nic tak mrtvé
ani z poloviny jako zvuk
spících městských chodníků
v ustupujícím nedělním ránu.
V parku jsem uviděl tátu
se smějící se malou holčičkou kterou on houpal.
Zastavil jsem se vedle nedělní školy
a poslouchal píseň kterou zpívali.
Potom jsem zamířil zpátky domů
a někde daleko zvonil osamělý zvon,
a ozvěna se nesla údolím
jako mizející sny včerejška.